jatkum

Nedávno jsme se byli podívat na výstavu nazvanou Amazing Human Body . Myslím, že ta samá ještě stále zuří i v Praze, akorát pod názvem Bodies .

Šli jsme to omrknout plni očekávání, neboť ze všech médií se na nás valila směsice znechucení, varovných výkřiků a pohoršení. Ale protože všechny tyto ohlasy padaly z úst mentálně pokřivených lidí – představitelů cirkví, humanrightistů či všemožných aktivistů, bylo zřejmé, že o to víc nás to bude bavit. Vstupenky stály víc, než se na výstavu sluší a patří, ale díky antireklamě vytvořené jejími odpůrci bylo celkem plno.

Výstava se skládala z několika naučných částí – okruhů, přičemž každý okruh popisoval jednu ze soustav lidského těla. Kusy těl byly doplněny popisky s fakty i zajímavostmi. Uprostřed pak ve volném prostoru byly mrtvoly v celku či jen jejich části, což bylo to, co přilákalo valnou většinu návštěvníků. Zopakovat bižuli si sem přišel jen málokdo.

Lidská těla byla zachována v dobrém stavu díky procesu zvanému plastinace, což je zjednodušeně odvodnění acetonem a následovné vylouhování v silikonu, který po přesunutí do vakuové komory zakonzervuje potřebně rozkuchané tělo pro oko diváka výstavy.

Nikdo ze zúčastněných exponátů neměl kůži, tedy krom rtů, obočí a někdy i očních víček a pupiku, a různí exponáti měli ponechané různé části těla podle edukativních potřeb. Někdo si na sobě nechal jen vnitřnosti a svaly, někdo byl jen tak halabala pouze v kostech a cévní soustavě se srdcem. Zajímavé bylo hlavně to, že tam jen tak nepostávali, ale tvářili se, že něco dělají, podobně jako zaměstnanci státních úřadů. Někdo předstíral jízdu na kole, někdo hru v šachy, někdo jízdu na oldskůlových lyžích a někdo zas střelbu z luku.

Další zajímavým exponátem byl nějaký pán, nakrájený horizontálně na jeden centimetr tlusté plátky, položený na stole, který i s mezerami mezi plátky měl na délku snad deset metrů. Jeho kolega byl zas v plastových obalech zavěšen na jakýchsi ramínkách naplátkován vertikálně. Toto umožnilo návštěvníkovi perfektní pohled na uspořádání lidského těla. Tady vám nahodím několik fotek, které jsem nakradl na různých internetových stránkách, nejsou sice nejlepší, ale na výstavě nebylo povoleno fotit, takže vám tím pádem nemohu ukázat fotky své, které by jinak samozřejmě nejlepší byly.

Takže toto je pan Ragbista,

pan Divizna,

pan Kumfuista,

pan Hekr,

pan Jordan,

pan Koulař,

pan Myslík,

pan Kasparov,

pan Trezege,

pan Kuřák,

pan Hood (obklopen fanoušky),

pan Gebrselasije,

a nakonec pan Pohodář.

A co si o tom myslím? Sice jsem měl zvláštní pocit z toho, že čumim na rozkuchanou mrtvolu z deseticentimetrové vzdálenosti (medici se nesmějí), ale jinak na tom nic pohoršujícího a znechucujícího nebylo. Jediný sporný bod jsem ochoten připustit, a to fakt, že ti pánové určitě nedali souhlas ke svému posmrtnému rozkuchání a vystavení. Tento argument ale nehodlám respektovat, protože z pohledu Evropana tito pánové soucit nebo pocit "co kdybych to byl já" budit příliš nemohou. Jsou to totiž nějací metr čtyřicet vysocí Asiaté. Spíš jsem měl pocit, že si vlastní anatomii prohlížím na někom, kdo pochází z živočišného druhu, který má ve svém názvu o jedno Sapiens méně, než ten, ze kterého pocházíme my. Druhá velice podstatná věc je ta, že tito pánové ve svém životě nikdy neslyšeli o něčem, jako jsou lidská práva, takže nevím, proč jim s tím šermovat před xichtem, navíc když uz ho mají stejně rozřezaný...

Výstava, která budí rozruch. Hlavně u lidí hysterických, kteří by podobně reagovali na jakýkoliv nestandartní podnět narušující jejich spokojenost s každodenní všedností, a lidí znuděných, kteří mají zas pro jednou důvod se zabavit tím, že popustí otěže svému aktivismu, a že zas mohou slepě bojovat za dobro někoho, kdo o to nemá ani zájem.

Pozn.: Když porovnáte reakce médií tady a v Čechách, donutí vás to podrbat se na hlavě. Zatímco v kotlince se mohou posrat téměř všichni, tady na výstavu chodily organizovaně celé školy...

linkuj.cz vybrali.sme.sk